Ulicí postava zkrvená tiše postupuje, maskuje a vybírá si oběti. Lhostejností prostor nasytí k tělu přisaje, parazituje a usadí se v paměti. Týra, svírá v ústech špína. Týra, svírá tvůj dech sevřenej v zajetí.
R.: Je to v nás, nepropásni ani zlomek malou chvíli, jeden pohled do očí. Hladová zamotá ti tělo do pavoučích sítí, usneš v její náručí.
Starý křivdy, rány z milosti. Na povrch vyplaví nevinný odsoudí v okamžiku. Pochopení studna vysychá, plamen ji spaluje, izoluje zas o krok blíž jsme k zániku. Týrá, svírá v ústech špína.Týrá, svírá tvůj dech otisklej do prachu.
R.: Je to v nás, nepropásni ani zlomek malou chvíli, jeden pohled do očí. Hladová zamotá ti tělo do pavoučích sítí, usneš v její náručí
Marnivá, marnivá apatie v nás, do duše ti sama napsat přeje.Marnivá, marnivá apatie v nás, zarostou kořeny nepokoje.