Dámo, která dýcháš tak blízko, že to nejde blíž,
dámo, jsi má pýcha, což zdá se až moc, dobře víš,
z minulosti rány mám,
já tu s třídou, zůstal sám,
můžeš být mou záchranou,
jen ty jizvy zůstanou.
Dámo, ty jsi dívka a já jsem kluka cvok a plong,
dámo, jsme dvě dřívka, jež náhled spojil říční proud,
život se mi zdál být hrou,
jenom zkouškou předběžnou,
až jsem zjistil s úžesem, že už v jeho půli jsem.
Ona: Zkouška právě končí, zkouška právě končí,
stárnem, trošku víme, co se může dít,
zkouška právě končí, zkouška právě končí,
máme asi nejvyšší čas vážně žít.
On: z minulosti rány mám,
já tu s třídou zůstal sám.
Ona: můžeš být mou záchranou,
jen ty jizvy zůstanou.
Dámo, ty jsi dítě, když spíš, tak pusu otvíráš,
máš sen, že drak sní tě, máš strach a já snad jsem tvá stráž,
ona: můžeš být mou záchranou,
on: jen ty jizvy zůstanou,
ona: nenastane snad už čas,
on: kdy si začnem říkat zas.
Ona: zkouška právě končí, zkouška právě končí,
stárnem, trošku víme, co se může dít,
zkouška právě končí, zkouška právě končí,
máme asi nejvyšší čas vážně žít.
Oba: zkouška právě končí, zkouška právě končí,
stárnem, trošku víme, co se může dít,
zkouška právě končí, zkouška právě končí,
máme asi nejvyšší čas vážně žít.
Zkouška skončí, zkouška skončí,
já vím, co se může dít,
zkouška končí, zkouška končí,
máme čas vážně žít.