Náhodou tak bloudím starou Prahou
Když slunce v brejlích známejch uvidím
Neříkej že nevíš čemu patřej
Ty brejle patřej tomu o čem sním.
Sním že někde postavíme plátno
Kam promítneme černobílej film
Plnej holek radosti i strachu
Prostě to co vzaly tisícovky dní.
Skončily jsme tam kde bylo zvykem
Vylejvat svý srdce bolavý
Člověk prej se mění spolu s věkem
O nás dvou to asi neplatí.
Bejvala krásná
Ta doba co má říct
Bejvala vlídná
Ta noc co má svět mít
Tak přece měj je rád.
Nejednou jsme plni silnejch řečí
Dobejvali zakázanej hrad
Dělali si fóry z lidskejch strastí
Gándhí mučil tělo zrovna tak.
Žili na plno dní třicet každej měsíc
Muzikou bourali představy mocnejch vlád
Unášel nás proud divoký řeky
Bigbítu cos nepřestal mít rád.
Smějem se jak dva bláznivý kluci
Šedej vlas nás vůbec nebere
Lidi co nás viděj kroutěj hlavou
S lítostí vzpomínat raděj ne.
Náhodou tak bloudím starou Prahou
Když potkám toho s kým si mám co říct
Nechali jsme léta pěkně stranou
A na pár hodin zapomněli žít.
Bejvala krásná
Ta doba co má co říct
Bejvala vlídná
Ta noc co má svět mít
Tak přece měj je rád.