Vím, že jaro mívá dlouhý stín,
znám bouřky, co jdou s létem k nám,
zlej je podzim, v němž deště spěj
a všem se zdá,
že zima zlá,
jsem já.
Já jsem stínem co má slunce,
já, já jsem bouřkou s letním puncem,
já, já jsem déšť co věčně slzí,
já jsem prostě já,
aspoň co se zdá,
jsem já.
S větrem se vznáším,
a déšť mám v dlaních svých,
jen vrány plaším nic víc.
Vším můžu být,
jenom ne smích,
a proto nemám komu říct.
Já jsem sen, kterej se v noci zdá,
já jsem rukou, co ti někdo dá,
já jsem tím, co každej doma má,
já jsem jen já,
nic víc,
než já.
Já jsem tím, co každej doma má,
já jsem jen já,
nic víc,
než já, než já, než já.