Dál hejna ptáků nesou k nám chvíli zlou
a smutek padá k zahradám s chvílí zlou,
tvář svou dlaní skrývám,
vím, že jen jedno dál mi zbývá,
žít s chvílí zlou, chvílí zlou, tak zlou.
Vím, že dnes marně odmítám chvíli zlou,
co platné, že jí nevítám, chvíli zlou,
tvář mou slzy smáčí,
sám s ní ve dne v noci kráčím
dál s chvíli zlou, chvíli zlou tak zlou.
Ta chvíle je tak dlouhá,
málem padám únavou,
bohům všem , všem se rouhám,
co jsou jestli jsou.
Až hejna zpátky odplavou, ať už jdou,
víc nebudu mít nad hlavou chvíli zlou,
vím, louka bude vonná,
vím, že i můj smutek skoná
chvíli zlou, chvíli zlou tak zlou.
Ta chvíle je tak dlouhá,
málem padám únavou,
bohům všem , všem se rouhám,
co jsou jestli jsou.
Vím, že dnes marně odmítám chvíli zlou,
co platné, že jí nevítám, chvíli zlou,
tvář mou slzy smáčí,
sám s ní ve dne v noci kráčím
dál s chvíli zlou, chvíli zlou tak zlou.
Až hejna zpátky odplavou, ať už jdou,
víc nebudu mít nad hlavou chvíli zlou,
vím, louka bude vonná,
vím, že i můj smutek skoná
chvíli zlou, chvíli zlou tak zlou.
S chvíli zlou, chvíli zlou, tak zlou.