Když slunce barvu ztrácí
a oči dívek jdou spát,
tak doma sedím sám
a v perlách přemítám,
svý lásky ukrývám.
Znám všechny jejich jména,
těm perlám je vždy dávám
a dívky z perel mých
jsou pořád samý smích,
snad jarní vítr dých.
Jen se vždy trochu bojím,
že z perel zbydou slzy,
tak snad až půjdu spát,
ty dívky z perel snad
budou se mi zdát.
Den se ztrácí, co mi zbývá,
zdá se tak marným, zdá se tak marným,
dívky v perlách s láskou skrývám,
zdá se tak marným, zdá se marným.
A dívky z perel mých
jsou pořád samý smích,
snad jarní vítr dých.
Znám všechny jejich jména,
těm perlám je vždy dávám.
A dívky z perel mých
jsou pořád samý smích,
snad jarní vítr dých.
A dívky z perel mých
jsou pořád samý smích,
snad jarní vítr dých.
Jen se vždy trochu bojím,
že z perel zbydou slzy,
tak snad až půjdu spát,
ty dívky z perel snad
budou se mi zdát.
Den se ztrácí, co mi zbývá,
zdá se tak marným, zdá se tak marným,
dívky v perlách s láskou skrývám,
zdá se tak marným, zdá se marným.
Tak snad až půjdu spát,
ty dívky z perel snad
budou se mi zdát,
tak snad až půjdu spát,
ty dívky z perel snad
budou se mi zdát.