S přiopilou
světicí
pouštím žilou
sklenicím
poprchává
v duši nám
to se stává
to znám
Světice má
hladoví
má dilema
to vím
v kráse plánů
bývá pád
z pití k ránu
je hlad
Hlad je jen žízeň v převlecích
a žízeň bývá zkroucená
je zázrak zůstat nad věcí
já vím co znamená
jít novým ránem bez jména
Jdem dlouhým dnem
do noci
tak co s tím snem
co chci
poprchává
v duši nám
to se stává
to znám.