Tak jsem živý celý po pádech,
zas je ráno, ležím na zádech.
Když jsem letěl, mozek promítač,
mě zas pustil můj film, proč a nač.
Prý se tohle stává pilotům,
když jsou náhle zády k životům,
celý život v málo vteřinách,
mihne se jim, přitom zhasíná.
Zahlíd jsem se v klaunském úšklebku,
s Hamletem jsem sahal na lebku,
být či nebýt, plno nejistot,
dal jsem lebku zpátky na místo.
Tak jsem toužil, hledal, míjel cíl,
nosil v sobě šestý světadíl,
i lásce, i lásce, i lásce splácel víc než nutný díl.
Vstal jsem po všech tvrdých přistáních,
pocit štěrku vlez mi do dlaní,
zarost mi tam, tvrdší než je kost,
slušně tomu říkaj dospělost, proč.
Štěrk mi kazil zázrak hlazení,
tak jsem kůži dlaním vyměnil,
vím, co stojí kostým skákačů,
teď když spadnu aspoň nepláču.
Schoval jsem se v klaunském úšklebku,
bez Hamleta sahám na lebku,
být, či nebýt, návyk nejistot,
nevracím už lebku na místo.
Tak jsem toužil, hledal, míjel cíl,
nosil v sobě šestý světadíl,
i lásce, i lásce, i lásce splácel víc než nutný díl.
Ty mě znásobíš,
až přijde večer k nám,
zas mi vrátíš víru, sfoukneš poznání,
tak já zpátky
do své podoby zas vrátím se sám,
a budu věřit, že mě nezraníš.
Ty má lásko, příští lásko,
ty má lásko, příští lásko,
budu tvůj muž i tvůj syn,
když chceš, i tvůj stín.