Stojíš před taláry,
cítíš se prázdný, starý,
nač by ti byl advokát.
Jeden ženin stačí,
on už to zaonačí,
abys pár nocí nemoh spát.
A co dál, a co dál, a co dál, a co dál.
Jménem republiky
stáváš se náhle nikým,
to nic má jméno odpůrce.
Tvá žena věčný bozer,
už večer schová v dóze
ten kroužek, co má na ruce.
A co dál, a co dál, a co dál, a co dál.
Bojíš se jedné věci,
až jednou po dvou deci
chytne tě noční volání.
A z lásky vyrušena
bývalá tvoje žena
s nadhledem se ti ubrání.
A co dál, a co dál, a co dál, a co dál.
"Prosím.
No to jsem já.
Že je pozdě? Chtěl jsem se jen zeptat jak se máš?
Já?
Jen ta tak. Uklidni se, já už nebudu volat,
tak se měj, ahoj."