Petr Novák - Svítíš

Svítíš, svítíš
do tmy zápalkou,
cítíš, cítíš
úctu před dálkou.
Chodba v lásce dlouhá,
tmavá je,
zaplať sponkou základ
na nájem,
já dám snad víc
za měsíc.

Cinkaj, cinkaj
sponky spadané,
neboj šminkám
nic se nestane,
vonit kůži stejně tak jak
voněli,
i když barvu ústa
vybělí
ten náš čas,
dál jsou v nás.

Zápalka ti prsty pálí,
plamínek tvé tělo zažehá,
dlouho jsme se sobě zdáli,
teď ty svítíš a já ulehám.

Zápalka ti prsty pálí,
plamínek tvé tělo zažehá,
dlouho jsme se sobě zdáli,
teď ty svítíš a já ulehám.

Svítíš, svítíš,
klidná doutnavá,
cítíš, cítíš,
tma nás uspává.
Tak se dálka v lásce
stává blízkostí,
škrtej zápalky jak dítě
s radostí,
shořím rád tisíckrát,
shořím rád tisíckrát.