Dítě zlé a zbloudilé má z pískoviště poušť,
mírnost vchází známé téma, zbývá stisknout spoušť,
když lopatkou se dítě brání,
tvář se ušklíbla,
právě teď se rodí jmenování
„enfant terribla“.
Zvláštní dítě jen se spíná, hlásaj tamtamy,
když jdou tam, on táhne jinam, cíl je neznámý,
a když učiteli prý notes upad,
tak on se neshýbnul,
on jde po špičkách a přitom dupá,
„enfant terrible“.
Co bude z něj,
není mu hej,
když cíle má vysoký.
Chce měnit svět
a hned
na co mít proroky,
bude sám,
často sám
pár let.
Zvláštní dítě zůstává si schválně zbloudilé,
zázrak shání na dně krásy, lítá s motýlem,
jde se prát a ví stěží kdy a s kým
tak v bitvě „enfant terrible“,
přesto na své mlýny znovu číhá,
stále příští vládce v knihách,
bourá stíny, hlavu zdvihá,
je to tíha.