Já ten tvor zvaný muž
jen jsem na dvou nohou stál
už pazourek jsem znal
a vymýšlel dál.
Já vynalezl nůž,
kolo, pole, luk a šíp,
i pohled z hory Říp
a všechno znám líp.
Hádanko stálá,
tak proč dál se skláním před tebou
a proč tě mám nepopsanou.
Já do vesmíru stoupám,
chytré počítače mám,
i kostku poskládám,
jen s tebou to vzdám.
Hádanko stálá,
proč dál se skláním před tebou,
lásko má odvěká,
ty jsi člověk tak jako já,
za ta léta se v tobě líp nevyznám.
Ženu uhodnout,
to víc bych ztrácel než bral
a proto mojí hádankou stálou buď dál.