Jsi v kapkách deště zakletá,
znám tvojí tvář už od léta,
já nakreslím tě zpaměti,
jsem poznačen tvou pečetí,
jsi bílá krajina z mých snů, z mých snů.
Vídám tě jenom z povzdálí,
už stokrát jsme se potkali,
bez jména a bez příjmení,
jsi obraz deštěm zamžený,
jsi bílá krajina z mých snů, z mých snů.
Slyšel jsem tvůj tichý smích,
na plovárnách i v ulicích,
kam jsem vešel, spatřil jsem tě,
každý den v tom horkém létě.
Snad příště už se neminem,
až potkáme se před kinem,
já řeknu ti až zhasnou sál,
jak často jsem tě potkával,
jsi bílá krajina z mých snů, z mých snů.
Slyšel jsem tvůj tichý smích,
na plovárnách i v ulicích,
kam jsem vešel, spatřil jsem tě,
každý den v tom horkém létě.
Slyšel jsem tvůj tichý smích,
na plovárnách i v ulicích,
kam jsem vešel, spatřil jsem tě,
každý den v tom horkém létě.