Sám a bez ptaní
ruším tykání,
ne, to není gesto
a není to fór,
balím lakýrky,
vzdávám večírky,
vaše vzkazy,
pálím i pozdravy z hor.
Škrtám třista dní,
byli nevšední,
drama, hry a vášně
a dokořán bar,
už jsme došli tam,
kde jen sebeklam
spojil by nás ještě
na hodin pár.
Teď píše vám přítel,
on měl vás jak víte moc rád,
žádná citová bouřka,
jen sbohem a douška a mat.
Teď píše vám přítel
a brečet si smíte a lkát,
slzy roníte krásně,
že píšete básně je znát.
Když jsem si vás čet,
lákal mě váš svět,
dýchal ze všech stránek
a já v něm chtěl žít.
Byl to všechno klam,
snoby odmítám,
nechci vlivné známé
a svěrací byt.
Teď píše vám přítel,
on měl vás jak víte moc rád,
žádná citová bouřka,
jen sbohem a douška a mat.
Teď píše vám přítel
a brečet si smíte a lkát,
slzy roníte krásně,
že píšete básně je znát.
Teď píše vám přítel,
on měl vás jak víte moc rád,
utek před vaší partou,
chtěl udělat salto a spad.
Teď píše vám přítel
a divit se smíte i smát,
dál si lžete a pište,
já na jiné hřiště jdu hrát.