Když vítr útočí na skalní úbočí
tam dva z dávných přátel mých
někde jsou až v oblacích
někde spí pod stěnou
nikdy prý slezenou
jejich touha stálá pouhá skála
loni ten kolmý štít
nedal si svou čest vzít
to se zřítil kamarád
letos jdou se znovu prát
až ten štít pokoří
nejvyšší v pohoří
to je nevyléčí, najdou větší
Proč muže lákají skály
přestože mlha se válí
proč muže lákají skály
já všech se ptal
co žene nás hloub, víš a dál
Když vítr útočí na skalní úbočí
oni jsou tam zavátí
a já trpím závratí
sílu mám ubohou
tam mě vzít nemohou
tak tu písně skládám, písně skládám
Písničky to jsou mé skály
v půlce stát mě taky pálí
písničky to jsou mé skály
já všech se ptal
co žene nás hloub, víš a dál
proč muže lákají skály
přestože mlha se válí
proč muže lákají skály
já všech se ptal
co žene nás hloub, víš a dál
co žene nás hloub, víš a dál
co žene nás hloub, víš a dál