Její dětský oči smutně na mě hledí,
jako když to vědí, že je nechám být,
její dětský oči jenom pro mě pláčí,
svou tvář v slzách smáčí, že už musím jít.
Že prej zná lásku,která je věčná,
že prej mě může všechno dát.
Že by mi byla prý strašně vděčná,
kdybych jí chtěl mít trochu rád.
Prosím tě děvče, vždyť ty seš dítě,
kolik ti jenom může být.
Vždyť ani nevím, zda-li pak smím tě,
na ústa hebká políbit.
Dala mi ústa, dala mi sebe,
potom šla domů sama spát,
já tu teď stojím, hrůzou mi zebe,
teď se mi o ní bude zdát.
Její dětský oči smutně na mě hledí,
její dětský oči jenom pro mě pláčí,
svou tvář v slzách smáčí, že už musím jít.
Dala mi ústa, dala mi sebe,
potom šla domů sama spát,
já tu teď stojím, hrůzou mi zebe,
teď se mi o ní bude zdát, zdát.