Proč se jenom já mám nějakýho trestu bát,
není to hřích, že jsem už mockrát měl rád.
Ať si jen prší, já svou dívku mám,
odnesu svět ve dlaních, k nohám jí ho dám.
Padá déšť, myje svět, co mi leží na dlaních,
vidím tě jít v bílém zvony vyzvání.
Stojím tu v dešti a nevím jak dál,
svět mi leží ve dlaních a já vzpomínám.