Tak prý běháš po střechách dál,
v týdnu spáváš, ohni si se smál,
vrháš dýkou na obtížný cíl,
zásah přesný, přerazí ti kýl.
Vím, že tíseň nepoznáš,
vím, že strach si nepřiznáš.
Když daleký křik uslyšíš,
k místu běžíš, sám vše vyřešíš,
ujíždíš pak zpátky krajinou,
psům mizíš a jsi chráněn tmou.
Vím, že díky nečekáš,
dál od lidí utíkáš,
vím, že díky nečekáš,
dál od lidí utíkáš.
Čekám, že jednou se svěříš,
stále přece nemůžeš tak žít,
musíš taky mít někoho rád,
být s někým, svou lásku dát.
Vím, že jednou mi povíš,
proč na lásku nevěříš.