Když dívka s růží
zamává a potom šátek upustí,
přispěchám, mé srdce touží
tolik říct že ji chci štěstí dát,
však nevím, proč se tak stydím povědět, že jí mám rád.
Když padá proud s velikou tíží
dopadá, bílá pěna však zůstává,
jak bych rád byl s dívkou s růží,
jdu však sám tam kde ticho umírá,
padá proud s velikou tíží dopadá, vše utichá.
Pak najednou vítr se blíží,
vidím cíl, který tu dálka rozsývá,
usedám, oči se klíží,
usínám, necítím nic, že sv sen sám usedám.
Oči se klíží, usínám, krásný sen mám.
Krásný sen mám o dívce s růží,
píseň z ní a každý květ se otvírá,
říkám jí, jak po ní toužím,
cítím však že mě zas něco svírá,
poznávám, že můj sen končí, zase sám tu zůstávám.