Průhledná vcházíš do dveří
zrovna ty, která nikomu nevěří
A zítřek umírá, v nás umírá
když noc stůl prostírá, stůl prostírá
V proměnách se ráda ukrýváš
tomu chci se smát, když se nedíváš
Koupené vyházíš, kytky vyházíš
Víš, že lhát je zlé, tobě to prochází
led v sobě máš
Vzdálenou bouří
vztek se mi vzdouvá
Kdy zas přijdeš za mnou
Dál už nesmlouvám
Na zápěstích stopy náramků
slyšet je váhavé rány do zámků
až se rozbijí ty stěny z křehkých těl
k tobě se přebrodím, řekou ostrých skel
Básně tvé ani bych nechtěl číst
hodně temné jsou, tím jsem si jist
jednou mi uvěříš, že všichni jdem
každý sám za sluncem za svým snem
led v sobě máš