Petra Janů - Nic se nemění

Úsměvem co kdysi doháněl mě k bláznění,
stejným jak dřív, jenomže dneska při něm vypěním,
odpovídáš ale jinak zůstáváš všemu vzdálený,
jak se zdá, co chce se může stát a nic se nemění.

Chceš mít klid a co že i já mám svý trápení,
neslyšíš jsi chlap s tím nejdelším vedením,
to že bych se s tebou chtěla milovat, nemáš tušení,
chceš jen spát a tou co ty máš rád nic se nemění.

Tudu, tudu, tudu, tudu ta já,
tudu, tudu, tudu, rychle vycouvám,
teď už je mi jasný že je na draka všechno snažení,
můžu spílat, můžu hřímat, pláč a nic se nemění.

Tudu, tudu, tudu, tudu ta já,
tudu, tudu, tudu, ještě zahoukám,
věř, tohleto je na stoprocent poslední moje znamení,
tak se koukej probudit už máš veliký zpoždění.

Tudu, tudu, tudu, tudu ta já,
tudu, tudu, tudu, rychle vycouvám,
teď už je mi jasný že je na draka všechno snažení,
můžu spílat, můžu hřímat, pláč a nic se nemění,
to co stále předvádíš to možná jiná ocení,
mě už dávno nestačí to že už se nic nemění.