Parkán - Česká směs

chodili spolu z čisté lásky a sedmnáct jim bylo let.
a do té lásky bez nadsázky,se vešel celý širý svět.
ten svět v nich ale viděl pásky.a jak by mohl nevidět.
vždyť horovali pro texasky a sedmnáct jim bylo let.


dám dělovou ránu,bum,bum,bum,bum.
a rozbiju bránu,můj bude váš dům.
v něm budu tě hýčkat,hej,hej,hej,hej.
a svážu ti strýčka a vím,že byl by na mě zlej,ó,byl by zlej.

já dělo už táhnu,bum,bum,bum,bum.
a po jednom práhnu,můj bude váš dům.
strýc bude tím sklíčen,hej,hej,hej,hej.
tak vem jeho klíče a jen mi je potichu dej,potichu dej.


zpívej dál,kolik věcí znáš,zpívej dál,proč se usmíváš.
zpívej dál,na co vzpomínáš,dál jen jít musíš cestou dlouhou.

dobrou zprávu já přináším vám,řeky proud bude dál větren hnán.
letní žár,jarní déšť a sníh. dívčí pláč,slzy,dětský smích.

dobrou zprávu vám přicházím dát,děti zítra své hry budou hrát.
lodě plout,vlny smývat příď.večer tma rozhodí svou síť.


nejlíp se máš dokud ležíš v kočárku,
to se život nejlíp usmívá.
pozděj holka s mašlí sní ti polárku
a začneš chápat,jak to v světě chodívá.

to vadí,to vadí,že ta láska,ráda nohy podráží.
to vadí,to vadí,že ta láska,tíží víc než závaží.

pak ta holka jednou mašli vymění,
za paruku v barvě havraní.
a ty z toho jako socha zkameníš
a začneš chápat,že to láskou zavání.


celý rok a půl nejméně,dam dam,dam dam.
chodil jsem s kytkou k madléně,dam dam,dam dam.

její láska chytá rez,kdo ví s kým pak se toulá dnes.
už jí nemám, nemám rád,není o co stát.

co mám teď ale pavlínu,dam dam,dam dam.
chutná s ní život bez blínu,dam dam,dam dam.


chci ohněm psát tvé jméno,chci ohněm psát tvé jméno.
jen nocí mohu ohněm zprávu dát,
chci ohněm psát tvé jméno.

chce slunce dát,znát,že jde spát a bílý den,snům vládu dát.
když zvonů pár,na věž jde spát,já zatoužím tvé jméno psát.


hrej mě dál,než se vyprázdní sál.
než se přiblíží půlnoc,hrej dál,hrej dál.
hrej tu mou,budu tančit a zpívat,
hrej dál,hrej dál.

hrej ať slyším její tóny,ránem znít.
až ji slunce bude vítat,můžem jít.