ve 4 ráno hudba končí
stoly jsou polité
ubrusy na zemi
René shání trávu
nikdo už nemá
prvním ranním vlakem
vracíme se zpět
opřený o popelnici očumuju na krajnici
u cesty z týhle díry
pak se vracím
nevím jestli něco ztrácím
když se motám půl života
uprostřed týhle díry
opřeni o popelnici očumujem na krajnici
u cesty z týhle díry
nevím jestli to znáš taky
vždycky když vidím mraky mám hroznou chuť
vypadnout z týhle díry
A já si marně vzpomínám na to co jsem kdysi chtěl
možná nic tak zvláštního ale tohle teda ne
jen si marně vzpomínám na to kam jsem odešel
a nevrátil a zabloudil a poztrácel
A on si marně vzpomíná na to co snad kdysi chtěl
možná nic tak zvláštního ale tohle teda ne
jen si marně vzpomíná na to kam snad odešel
a nevrátil a zabloudil a poztrácel