Beru do ruky mandolínu,beru do ruky Gvendolínu,
kterou tu brémští muzikanti zanechali stát.
Vidím to štěstí,vidím tu sílu, vidím ten oheň, vidím tu vílu
zkouším se touhle divnou zářivostí prokopat,
protože: přijeli jsme do stanice PRAHA - BĚCHOVICE.!!!
Stožáry padaj na koleje, v modravém dýmu oráč seje
a cinkot lahví přehlušuje ticho v zátoce.
Gvendolína je unešena , třaslavou rukou uchvácena,
tiché kročeje šílencovy mlaskaj ve stoce.