Včera jsem sám vstal, pocity divný, zvláštní napětí.
Něco se může stát!!!
pohled z okna ven celkem normální, všechno jak má bejt.
Věci jsem si vzal a vyšel jsem ven, autobusem jel, na všechno zapomněl.
Náhle slyším ruch, lidí velkej shluk, všichni běží tam
To Olgoj Chorchoj poklekl před orloj.
Lidé se rozestoupili, v posvátné hrůze se objali!
Tak je to tady, něco nad náma, lidi nechápaj,
že se to může stát!!!
Strnule stojím, nohy z kamení, čekám znamení.