Právě svítá, ty ještě můžeš spát.
Den mě vítá, tam kde to máš tak rád.
Projíždím městem, kde každý kámen znáš.
Snad vzpomínáš jak já.
Rec:Ach ano, vzpomínám.
Vzpomínám na tu zvláštní dívku,
která proletěla mým městem
a mým životem jako létavice.
Vzpomínám na ten podivuhodný den a noc
i na ráno, kdy jsme se rozešli jako přátelé.
Přátelé.
Znáš každý chrám, kašnu i náměstí.
Já v dlani mám od tebe klíč pro štěstí.
Já v dlani mám chladivý bílý kov.
Dík jemu znám význam těch tří malých slov.
Ty a já.
To mě těší, že ty jsi stále svůj.
Na cestě pěší neplatí žádné stůj.
Jdem znovu městem, kde každý dům je náš,
ty vzpomínáš jak já.
Rec:To je dobře, že jsi ráno zavolala.
Já? Já jsem z toho byl bez sebe,
když jsi řekla, že jsi tady.
Já jsem na tebe nezapomněl.
Ani na náš tanec v nočním parku,
ani na tvou přiléhavou sukni,
ani na slova jednoho básníka.
Jak bych mohl zapomenout.
Znáš každý chrám, kašnu i náměstí.
Já v dlani mám od tebe klíč pro štěstí.
Já v dlani mám chladivý bílý kov.
Dík jemu znám význam těch tří malých slov.
Znáš každý chrám, kašnu i náměstí.
Já v dlani mám od tebe klíč pro štěstí.
Já v dlani mám chladivý bílý kov.
Dík jemu znám význam těch tří malých slov.
Ty a já.