Než vyrazila na šichtu,
stáhla si kápi do kvichtu.
Tak trochu námořnická tvář,
ta stará paní samotář.
Světlo stoupalo do nebes,
vím rozsvěcuje ještě dnes.
Ty věčný lampy nad námi,
svítí tam mezi hvězdami.
Souhvězdí bába a její pes,
jestli s ní někdy někdo žil,
Možná ji mlátil, možná pil,
Snad umřel, snad ji opustil.
I v bouřkách vyšla do noci,
jen tvrdost, žádný jemnocit.
Měla tak divný krok,
tma byla denně, její sok.
Co bylo včera, není dnes,
stará Chalupová a Brita její pes.
Tjada dadaj …
Plynový lampy ve mně září,
paní a pes ti věční samotáři.
Plynový lampy, ať jim věčně svítí,
jak rybář chytla tmu
a ráno měla světlo v síti.
Už v černým hrnci noci míchá svou hvězdnou zavářku
a já ji dodnes hledám na obloze,
souhvězdí Britu psa a paní Chalupovou lampářku.
Souhvězdí bába a její pes,
jestli s ní někdy někdo žil,
Možná ji mlátil, možná pil,
Snad umřel, snad ji opustil.
I v bouřkách vyšla do noci,
jen tvrdost, žádný jemnocit.
Měla tak divný krok,
tma byla denně, její sok.
Co bylo včera, není dnes,
stará Chalupová a Brita její pes.