Docent Sentiment a hrabě Cynik
A Já jsem jak oblázek na dně vodopádu
co nemůže říct no tak já jdu jinam
Voda ho pořád,pořád omílá
A mít vůli,dávno bych tu nebyla
Ten kámen nemůže jít do penze
čeká ho třeba jiná dimenze
A jestli slza úsměv smočí
ve vodě se jen pootočí
a nastaví svou hrubší stranu
Mít tu moc,tak tu nezůstanu
Můj smutek není žádnej víájpí
Můj průšvih není žádná celebrita
Jsou to dva starý pacholci
a rudej koberec je zrovna neuvítá
na na na ...
A moje pochybnosti v uválenejch šatech
postávaj tiše,kouřej v oprejskanejch vratech
Když už je ponor vážně přes čáru
můžu si vylepšovat profil v bulváru
Na věky říkat jenom to co se sluší
a skončit jako balvan s obroušenou duší
A jestli slza úsměv smočí
ve vodě se jen pootočí
a nastaví svou hrubší stranu
Mít tu moc,tak tu nezůstanu
na na na ...
Na věky říkat jenom to co se sluší
a skončit jako balvan s obroušenou duší
A jestli slza úsměv smočí
ve vodě se jen pootočí
a nastaví svou hrubší stranu
Mít tu moc,tak tu nezůstanu