Z křídel můj strach,
v noci probouzí spánek,
že když vzlétnu, že přijde i pád.
Že jen slábnu už jen myšlenkou na cíl a let
Z Ikarů vznáší se z nebe k nám poznání z Véd
®: Nikdo mě neučil nic,
snad z kolen občas se vznést
Narovnat duši svou zpod uší stěn,
teď na každém rohu je křídel k nespočtení
a já svou jistou pod sebou zem,
v soukromí mém
V křiku zklamaných múz,
podivně zbarvených soch
v chladu se potácí touha a hlad
a v tichu mravném má láska od křídel klíč
možná stačí, že můžu si létat
a nemusim pryč.
®: Nikdo mě neučil nic,
snad z kolen občas se vznést
Narovnat duši svou zpod uší stěn,
teď na každém rohu je křídel k nespočtení
a já svou jistou pod sebou zem,
v soukromí mém.