Jsem zrcadlo na prázdné stěně
Jsem sběratel všech krásných
lidských tváří
Jsem galaxie v pasti,
na které nápis "Hotel" září
Kdo byl v tomhle pokojíku
Ponořil svou tvář do mých hlubin
a zůstal v nich
V zrcadlovém úkrytu
Tam na druhé straně světla
je tu stále ta holka
Kterou opustili všichni
Ti, které ona opustila
Tak všem píše pohled
Číšník jí dal prášky a řek´
"Na nikoho neber vohled"
Chlápek s kufrem digitálek
A pak herec, co se učí roli
Revolver k spánku si náhle přiloží
A já s úsměvem mu říkám
®: Dál, dál, dál, dál
Dívám se do lidských duší
Jenom dál, dál, dál, dál
Dívám se do lidských duší
V každém zrcadlovém světě
Žije tvůj zrcadlový dvojník bez masky
A když letmo zahlédne tě, řekne
"Klidně hraj tu komedii svou dál"
Jsem zrcadlo na prázdné stěně
Kdysi čiré a krásně naleštěné
Na hladině mám i pár prasklin
Jak tu slepnu počtem očí
Vzpomínám na karbaníka,
co měl tisíc balíčků karet
A všechny si je potom nehtem cinknul
A se zrcadlem o svou duši
hrál, hrál, hrál, hrál...
Psali po mně rtěnkou vzkazy
Zůstali ve mně navždy nevinní a nazí
Žijou lásku za zrcadlem
I když na sebe zapomněli
Tak pojď blíž a skloň svou hlavu
Nacvič si svůj nový úsměv a pak sbohem
Ztrať se klidně v davu
Ať jdeš, kam jdeš, stejně jsi tu se mnou
Dál, dál, dál, dál
Stejně jsi tu se mnou
Dál, dál, dál, dál...