Věštkyně říkala:
Vy dva se dávnou už znáte
Z minulých životů propletených
promarněných
jak slepé rámy v prázdných galeriích
Tak šla jsem a spálila věci,
kterých ses jen dotknul
i klavír, na který si tu hrál
jak oltář vzplál
jen popálenou kůži láskou mám dál
Popel z tvých bláznivých nápadů
smíchala jsem s černou hlínou,
jde o to zas utíkat před osudem
je jedno, čím jsem
žít zároveň před i za zrcadlem, za zrcadlem
®: To na zemi se vzpomínkami
najednou vál skulinou v ozónu
sluneční vítr
je tu stále
je tu s námi
poslouchej
To na zemi se vzpomínkami
najednou vál skulinou v ozónu
sluneční vítr
je tu stále
je tu s námi
neodcházej
Věštkyně smála se:
Nemůžeš odložit svůj stín
Patříte k sobě jak moře a pláž
tak jen se snaž
stejně se potkáte, lásku nepřekonáš
Kolikrát musíme zemřít
a opět být malými dětmi
příště mě samotnou nenechávej
a něco si přej
prosím tě,
teď ještě chvíli
jen poslouchej a neodcházej
®: To na zemi se vzpomínkami
najednou vál skulinou v ozónu
sluneční vítr
je tu stále
je tu s námi
poslouchej
To na zemi se vzpomínkami
najednou vál skulinou v ozónu
sluneční vítr
je tu stále
je tu s námi
neodcházej