do perutí v konečcích řas
jak z telegrafních drátů vytepu vzkaz,
že cítím ztrátu
ve svém aparátu,
to ticho před bouří, co zebe víc než vanilkové nebe,
tři plus milión sto básní,
že napíšu zas
...můžeš se dívat a vstupné si nech
jen když mé tělo orosí dech
už dobře znám to tiché hřmění
kdy zrcadlením se vrací
to co ztrácím...
do perutí v konečcích řas
jak z telefonních tónů vypustím vzkaz,
že chci přímou linku
jen na chvilinku
než sečtu kresby letokruhů, já z knihy ohrožených druhů
já milenec
něžně brutálních krás
...můžeš se dívat a vstupné si nech
jen když mé tělo orosí dech
už dobře znám to tiché hřmění
kdy zrcadlením se vrací
to co ztrácím...
už dobře znám to tiché hřmění
kdy zrcadlením se vrac