i letos na podzim mi buší,
však o trochu pomaleji než se sluší
můj metronom temporytmů
já tuším,
si pomalu zvykám a slzy polykám...
ty veslaři zaber
a mořem utrmácenou, na skálu najeď mou loďkou
rozkymácenou
a až ztratí se blankyt z mých slaných očí
úplně snadno dopadnu na dno
srdce mé proletí střepem,
srdce mé skončí s tepem,
srdce mé je kůň s handicapem...
pak vteřinou proletí mých tisíc roků
a i když sprintuji život mi uteče v jediném kroku,
odevzdávám se tmám
trochu to studí
co stát se má, se stane až noc splyne s ránem.
srdce mé proletí střepem,
srdce mé skončí s tepem,
srdce mé je kůň s handicapem