Kryštof - Básníř

Nocí světélkuješ,
vždy když bloudím
a loudím ze tmy jas,
malířům slov do palet
se vkrádáš a zas...

Mezi rty mi změníš
v jemné chvění ten rým,
co má na váhách tíhu snění,
a já...

Pak z hlubin moří
Ti vesmír stvořím,
z rytmů ticha
hlas, co dýchá,
a z vodní pěny,
tělo ženy...

Nocí světélkuješ,
vždy když s bděním změním
se v tón všech harmonií
jak zvon rozezníš mě
a v roztříštěné světy,
co v nás tiše spí,
se rozložíš v dva leknínové květy...
já vím...

Pak z hlubin moří
Ti vesmír stvořím,
z rytmů ticha
hlas, co dýchá,
a z vodní pěny,
duši ženy...