Kryštof - OnaNe

Tančím jen se svým tělem
a zkouším sám k sobě vzplanout,
synteticky přec neuměle
seznámím svou levou část s pravou...
Chvíli se míjí a nad nimi vzduchem
splývaje kroužím jak orchideje,
už jsem si blízko a pomalu tuším,
mám v sobě dotyk
a to ticho, co se chvěje
...už vím, co se děje.

Cítím ty slzy,
ty vody, co samy jsou,
s úsměvem umřou mi pod řasou.

Vznáší mě z kapek potu
ty páry až k nebi
někam ke stropům,
tam v mlhu se srazím
a v rozesněžení
svou touhu zmrazím
a světlo v tmu změním...
Pak v divadle stínů,
sám v hlavní roli,
jsem zároveň divák,
co nadšeně tleská
a uvnitř ho bolí,
že v peřejích peřin
a průsvitných snech,
jsem vrahem vteřin,
umírám a ve sklech a tajím dech
...a tajím

Cítím ty slzy,
ty vody, co samy jsou,
s úsměvem umřou mi pod řasou.
Cítím ty slzy, a to mě mrzí...