Bez zbytečných průtahů,
dojít až na konec slova čas,
něžně mu zlámat vaz
a černou křídou
počmárat celý kalendář
a na kuráž
dýchat z plných plic
freony od lednic
A už jen chvíli být
loňský sníh
a řvát v mlčení
jako pouhý klam
jít bůhví kam
Z neurčitých důvodů
přejít práh,
místo duše zrezlý plech,
na srdci prasklý steh
a prošlou solí
pocukrovat oceán
a pak v tmách
parfému slova nic
cítit vůni ze střelnic
A už jen chvíli být loňský sníh
a řvát v mlčení
jako pouhý klam
jít bůhví kam
Být loňský sníh
a řvát v mlčení
jako pouhý klam
jít bůhví kam
Pod lavinou
němých barikád,
pod kusy zrcadel, rozbitých umyvadel,
budu spát
schoulený do spirál,
mizící adresát
a večný amatér,
plý děr,
co drží směr, drží směr,
pod hladinou
moří černých káv,
na krku s kravatou
ze struny od kytar,
budu spát,
v návnadách do pastí,
vlastenec bez vlasti,
a od teď napořád,
napořád,
už napořád
Už jen chvíli být loňský sníh,
řvát v mlčení,
jako pouhý klam
jít bůhví....kam