Již nepamatuji se jak dlouho
možná tisíc let
chodím po této zemi za svitu luny
kteráž je pro mne to co slunce pro živé
a neznám strach ze stáří, nejistoty
a blížícího se konce
se svou družinou obývám místa
kam smrtelník stěží zabloudí a když?
Hahaha...
beztak není síly kteráž soudila
by naše činy a spravedlnost je pouze
lidský klam ve službách věčné viny...
Jsem podoben člověku ač člověk nejsem
a taktéž má krásná navěky mladá družina
Jsme vyvoleni k tomuž, by žili a nežili jsme
v končinách jež lidská mysl není s to pochopiti
ba právě proto můžeme jednati jak jednáme
dělati co děláme, hodovati jak hodujeme
a hmotných statků si nevšímaje
plynouti stoletími bez tohož
by muka boží na nás uvalena byla
a v jámě pekelné by hříchy své jsme
odpykati mohli
Čas od času slituje se někdo z nás
a přivede druha či družku do krajiny
věčného poznání by rozmnožil náš rod
však vstoupiti je omezeno
a lidské bytosti sloužíc nám
jakož žíznivému voda a hladovému chléb
necháváme svémuž osudu
Již nevzpomínám dne kdy
zrodil se život můj a síla má
a komuž vůbec vděčiti mohu
za nekonečný prostor a čas
Sláva mu, sláva jí, sláva tomu
Moji bratři a sestry, začíná bál
hřbitov a svíčky - toť překrásný sál
všichni tančí a číše přesladká krev
nejsou tu zrcadla, stíny na zdech
Věky věků jsme tady už, je to tak
moje milá je diva, kouzelná wamp
měsíc a hvězdy a láska a krev
nejsou tu zrcadla, stíny na zdech