V dálných dálkách v zámoří ční prý zlaté pohoří, příchozího pohostí nádherou a hojností. Dík těm smutným pověstím zástupy šly za štěstím, chátra i ti bohatí s vírou, že se vyplatí. Jít a hledat Eldorádo, zbavené vší víry člověčí. Jít a hledat Eldorádo, kde je láska a bezpečí. Báchorce té uvěří dávno už jen někteří, spíš než zlatonostní šíp, nám dnes rozum káže jít. Jít a hledat Eldorádo... Protože my už dávno víme, že nad zlato a bohatství je moudrost a uvážlivý čin, že Eldorádo není kdesi v dálce, ale docela blízko, v našich srdcích a v našem myšlení a že jeho pravé jméno je svoboda, pravda a porozumění. Nosíme je v sobě a ptát se na ně je naše přirozená povinnost. Jít a hledat Eldorádo.