Tak na tohle nejsem žádnej sráč.Chlápek vtemným koutě,co stojí opodál,kývne lehce hlavou asi na pozdrav.Musím s tebou mluvit,takhle to vážně nejde dál....Já vím,že to bolí,když jsi sám,že Ti chybí trocha lásky,já to znám.Že Ti děti-vychovává-cizí pán a na tvým domě je cedule-vstup zakázán.Nezůstávej sám,když jsi zlomenej,to je jen pád a každej s těch,co znám aspon jedinkrát na hubu pad....I ti,co ležej,ti musej vstát,od země odrazit,to co by jsi zvlád,nesmíš zůstat stát-a od druhejch se nechat rvát.....Je zvláštní,jak člověk,kterýho znáš,najednou se promění,má cizou tvář.Ty roky vedle sebe-jako hráz,prorazí ranou pěstí,pošlape snář.Chtěl jsi stavět hrady,tady to máš,těžko na roli strejdy si zvykáš.Zbyla ti jenom cesta,kterou se dáš,začni znova,proto jsem tady,tady mě máš.Nezůstávej sám,když jsi zlomenej.............................................................a od druhejch se nechat rvát.Nezůstávej sám........aspon jedinkrát na hubu pad.