Přiznávám, že nevím nic
a stokrát nic je dost
kam vedou nájezdy od dálnic
a kde jsem vzácný host
kde najdu správné rozcestí
jak poznám superkýč
koho si mám držet v sousedství
a koho poslat pryč.
A nemusím znát všechna proto a proč
každé mínus, každé plus
dostal jsem lístek na kolotoč
a mám svůj vlastní vkus.
Jeden úsměv není tak moc
a stokrát moc je nic
někdy vnímám nedělní noc
a vyjdu do ulic
cestou mi pár lásek připomíná
že měl bych jednu mít
musí být stálá a jediná
pak u ní najdu klid.
A nemusím znát všechna proto a proč
každé mínus, každé plus
dostal jsem lístek na kolotoč
a mám svůj vlastní vkus.
Neptám se roků, kolik chyb mám
to někdo spočítá
jsme přece grandi a nevadí nám
jedna sklenka rozlitá
můžu být ke všem netečný
hrát všechno, co tu zpívá
a nechci se tvářit jako neskutečný
to si člověk neužívá.
A nemusím znát všechna proto a proč
každé mínus, každé plus
dostal jsem lístek na kolotoč
a mám svůj vlastní vkus.