Na tvůj něžný pokyn, chodíme do kin.
neb je ti filmové křeslo žitím.
Jseš mladá, tak proč ne
na film pro náročné, v nejhorším zesložitím.
Pán chystá si filmy. Jím bonbón co zbyl mi
a topení začíná hřát.
Už v sále se zháší. Tvůj dům, v kterým straší
ožívá a já jdu spát.
Touhou svou hnán, jdu oparem snovým,
jsem Oldřichem Novým, jsem zamilován.
Jen s tebou je kříž a náladu zlou máš
a pořád mnou cloumáš a syčíš Ty spíš!
Tak končí ty filmy, jím bonbón co zbyl mi,
jdu dál se svou karavanou.
A vybraným slohem píšu, drahá buď sbohem
a doufám že nashledanou…