Pod klenbou nádraží veselí lidé se smějí,
hodina sudá či lichá, zní hovor a křik,
třicet je kolejí, které se navracejí,
třicátá prvá je tichá jak tajený vzlyk.
Možná někdo to ví, kam ty koleje vedou
a proč nastoupil smutek do vagonu,
[: za most betonový zelené vlaky jedou,
zbyly obaly z kytek na peronu. :]
Pod klenbou nádraží Babylon řečí a zvuků,
z ostatních kolejí veselé vlaky jedou,
na této poslední obava roztřese ruku
v ponuré naději, že snad už nepřijedou.
[: Prsten granátový barvu svou změní v šedou,
ústa šeptají ještě a zasvítí blesk,
každý dnes už to ví, kam ty vagony jedou
a proč s kapkami deště padá i stesk. :]