Noc jako sluj, vteřin šest do svítání,
pysk zpocený vyzývá podsvětí,
ó, ďáble můj, mrtvo jest slitování,
snad zisk splacený zradu mou posvětí.
Cár šarlatu, v tváři hlen z poplivání,
mříž u stěny, sedlá krev na rukou,
král bez šatů připraven k uvítání,
hle - kříž dřevěný s trnovou parukou.
R: Jidáši, k čemu výčitky svědomí,
Jidáši, k čemu tohleto smetí,
farizej nikdy rukama nelomí,
pro něho účel prostředky světí!
Noc bez kazu, mincí pár zvoní v plášti,
hlas zchraptělý do pekel neletí,
stín provazu jako dar plný zášti
pro vás, dospělí tohoto století!
R: Jidáši, dnes jsi důstojným občanem,
s mincemi nemáš nijaké viny,
zítra zas třicet stříbrných dostanem:
vždyť když ne my, tedy zradí ho jiný!