Zaklepu na branku s rezavou mříží,
pod okno zasadím slunečnice,
zavolám na Blanku, ať na mě shlíží
z balkónu s kapradím do ulice.
R: Pod listím smokvoňovým večer co večer ji vzývám,
s měsícem platinovým vyznání pro ni teď zpívám,
že, až se setmí, polibkem setru veškeré slzy z tváře a ze rtů,
to se přec nesmí, povídat větru, že asi brzy pošle mě k čertu.
Zaujmu odvážně hrdinskou pózu,
mám přece v malíčku historii,
a ježto převážně nerada prózu,
nesu jí v balíčku poezii.
R: