1. V tůni nad mlýnskou strouhou vteřinu pouhou zdrží se proud,
z víru nad bílou hrází rašící mlází vyráží z pout,
[: louky červených máků pod křídly ptáků oněmělých,
had, co kůži si svléká, z medu a mléka voněl mně líh. :]
R: Výsměch a potíže s kázní, jsme snílci a blázni tří generací,
s vráskami rytými dobou, čas zmařený mdlobou se nenavrací,
v bronzu jen tyčí se kopí, lev uši své klopí, tak kdo by se bál,
nečiny značené vinou se dějinami vinou,
ó, Bože, co dál?
2. Vůně potu a kůže, nad něhou růže cynický smích,
lásko, na konci léta osudy splétá ledový sníh,
[: vůně vody a prádla, chlastu a žrádla k opojení,
lež a zrosený džbánek pro mdlobný spánek pokolení. :]
R: Výsměch a potíže s kázní, jsme snílci a blázni tří generací,
s vráskami rytými dobou, čas zmařený mdlobou se nenavrací,
v bronzu jen tyčí se kopí, lev uši své klopí, tak kdo by se bál,
nečiny značené vinou se dějinami vinou,
ó, Bože, co dál?
3. Schůzku nahradíš schůzí, belháním chůzi, povykem klid,
vůně piva a kvásku nahradí lásku, Boha a cit,
[: klec co náhražka křídel, kulturní příděl za umění,
dálky v zrcadle sklínky z prolhané skříňky na civění. :]
R: Výsměch a potíže s kázní, jsme snílci a blázni tří generací,
s vráskami rytými dobou, čas zmařený mdlobou se nenavrací,
nečiny značené vinou se dějinami vinou,
co dělat že máš:
navzdory otcům a synům se odhodlat k činům,
kde domov je náš, kde domov je náš?