Jaký nádherný chór slyším od rána znít,
akord skládek a sond, hukot vzdálených tříd.
Je to nádherný chór, rámus dílen i aut,
dětská hřiště i vlak, zní tu prostě jen tak,
místo varhan a flaut.
Jako nádherný chór, město vejde až k nám,
denně píše tu vzkaz na tvůj okenní rám,
nejsi sám, nejsi sám.
Je tu nádherný chór, s kterým přejde tě strach,
s ním jsi vstával, jdeš spát, ještě slýcháš jej v snách.
Tenhle nádherný chór v krvi máš aniž víš,
tak sis vážně už zvyk,
že ten hvízdot a křik dnes by scházel ti spíš.
Tenhle nádherný chór řek mi rámusem svým,
že i já žiju s ním, že tu místo své mám,
nejsem sám, nejsem sám.
Jaký nádherný chór.
*** Mezihra ***
Někdy zůstanu stát a vím líp nežli dřív,
dokud v záplavě not uslyším tenhle hřmot, tak i já budu živ.
Je to nádherný chór, já už vyznám se v něm,
chceš-li, zastři mi zrak, uhodnu stejně kde jsem,
v městě svém, v městě svém.
Slyším nádherný chór, ať jen zní stůj, co stůj.
Tenhle nádherný hlas,
k němuž přidám já svůj.