Karel Gott - Miriam

Denně se ráno ptám,
proč musím vstávat sám,
odpověď dávno znám,
jsem samotář.

Dlouho už doufám, že se jednou
ráno má víčka mírně zvednou
já spatřím náhle čísi jemnou tvář.

Odlétá spánek jak jarní vánek, jak svatojánek
díky Miriam
sedíme v trávě u stolu právě při ranní kávě
s krásnou Miriam.

To je ten příběh lásky zázračné
živé a průzračné
kterou mě dává, dává Miriam.

Říkají známí, že všechno dá mi s noblesou dámy
kráska Miriam.

Celý svět má teď vůni růží růžových
tam kde byl pláč je smích, už nejsem sám.

Jsem jejím hájemstvím,
každý den dlouho spím
pletu si tvůj sen s tvým
a mám ho rád.

Ale když spolu dříve vstanem
a jdem se toulat krásným ránem
zapomínám, že dlouho chtěl jsem spát.