Cituprázdné století, a všechno má řád:
věrnost, láska, objetí se vzdávají vlád.
Náš kód je dán, schází mi v něm
nádech vlídných rán
Zas úsvit světem hnul
Nehybný je jen pro nás,
je čtvrt a nebo půl,
chci hodiny zmást,
snad zdáš se mi zdáš,
nepospíchej - zastavím ten čas !
Když muž se ženou snídá a vychládá žár
než se den rozhostí, když muž se ženou snídá,
noc zamknou jak chrám s ozvěnou něžností,
Když muž se ženou snídá...
Svět se vytrh' z opratí, má zběsilý cval
a my stále na tratích, se míjíme dál
Náš kód je dán, schází mi v něm
nádech vlídných rán...
Už svítá a je kvap,
něha v čase minulémn
den na plyn prudce šláp,
sním v údolí tvém,
sSnad zdáš se mi zdáš,
nepospíchej - zastavím ten čas!