Refrén:
V útulcích pro ztracený
upíjí smutek svůj
z čistejch pohárů
vzpomínky štípou na duši
jako hejna černejch komárů
Kdo to tvrdí, že jsem to já
smíchem zakrývá svůj pláč
možná, že se nepozná
pod maskou skrývá svoji tvář
v tomhle světě je jen strach
barvu černou poznávám
jasně vídám, že jsem svůj vrah
funebráky potkávám.