Já tě znám už od dětství,
(kdy) mezi námi vzniklo přátelství,
bylas holka svéhlavá,
spíš kluk jako já.
Plavali jsme proudem níž,
měli jsme ve skalách svou tajnou skrýš,
(až) o těchhle prázdninách
jsi proměněná.
Ptám se, kdo to z nás dnes ví:
láska anebo přátelství?
Mám s tebou, tak nádhernou,
být kamarád?
Ptám se kvůli kráse tvý:
láska anebo přátelství?
(Já) vím, ty říkáš přátelství,
nemám se ptát.
Říkáš: „Přátelství je víc,
můžem si pomáhat a všechno říct,
to pro trochu líbání
jen zkazit se dá.“
V tanci mám tě v náručí
a tvoje blízkost mě snad umučí,
já ale stejně vím,
že cítíš co já.
Ptám se, kdo to z nás dnes ví:
láska anebo přátelství?
Mám s tebou, tak nádhernou,
být kamarád?
Ptám se kvůli kráse tvý:
láska anebo přátelství?
(Já) vím, ty říkáš přátelství,
nemám se ptát.
Já to první z nás dnes vím:
láska a ne jen přátelství,
nejde s tebou, tak nádhernou,
být kamarád.
láska anebo přátelství?
Ptej se sebe v hloubce svý:
Doufám, že láska zvítězí, (Vím, že láska zvítězí,)
přestaň se bát.
Mám tě rád.(Lásky bát.)